Miroslav Janek
dokumentarista, pedagog a dramaturg
„… bral jsem to ze začátku jako takovou samozřejmost, že kam člověk kamerou namíří, tam je hezký záběr. Teprve později jsem si uvědomil, že se člověk vlastně stále učí něčemu novému, že ten proces je nekonečný a u mě trvá dodnes, protože každá nová situace před kamerou vyžaduje specifické řešení.“
Míra Janek se narodil v Náchodě, základní školu navštěvoval v Úpici a gymnasium v Trutnově. Od svých deseti let fotografoval a od svých patnácti let točil amatérské filmy, zúčastnil se mnoha festivalů a přehlídek amatérského filmu a několik jeho filmů bylo i oceněno. Začínal točit doma pod vedením svého tatínka na kameru Admira 8mm. V Úpici navštěvoval klub amatérských filmařů, takže záhy objevil kameru AK 16, tzv. šestnáctku, jejíž záběry byly už jaksi pevnější a díky menší hloubce ostrosti i zajímavější. Odtud už nebylo cesty zpět.
V sedmdesátých letech několikrát vystavoval své fotografie a třikrát se neúspěšně ucházel o řádné studium na FAMU. Po maturitě se živil fotografováním a později pracoval jako asistent filmového střihu v Československé televizi.
V roce 1979 emigroval do Německa, kde studoval intenzivně německý jazyk, natočil jeden krátký film, ustříhal jeden studentský film a po večerech točil pivo a rozléval víno jako barman ve francouzské restauraci v Mnichově. Po roce se odstěhoval do Minneapolis v USA, kde pracoval jako střihač a kameraman, natočil řadu svých autorských filmů s pomocí různých místních i národních grantů, a také zde začal učit režii a střih na soukromé filmové škole v St. Paulu. V roce 1986 se přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval ve své práci střihače a kameramana.
V roce 1987 ho Alexandr Hammid (slavný český filmař žijící v USA) seznámil s italským režisérem Godfreym Reggiem, se kterým od té doby spolupracoval jako střihač na několika filmech (multimediální projekt FABRICA, filmy Powaqquatsi, Anima Mundi…)
Po dvou letech strávených v Itálii se přestěhoval zpět do Prahy a pokračoval ve své práci režiséra a kameramana dokumentárních filmů. Od té doby vzniklo několik jeho pozoruhodných a oceňovaných dokumentů, jako je Občan Havel, Olga, Normální autistický film, Univerzum Brdečka, Chačipe, Nespatřené, Evangelium podle Brabence a mnoho dalších… Kromě natáčení Míra Janek učí na Katedře dokumentární tvorby pražské FAMU, na které vede realizační dílnu.
O práci dokumentaristy v dnešním digitálním světě říká: „Je to starý svár mezi kvalitou a kvantitou. Mnozí režiséři si pletou kameru s magnetofonem a bez rozmyslu točí všechno, co se kde šustne, točí nekonečné rozhovory, až dostává kameraman křeče… Tolik zbytečného materiálu pak dostane chudák střihač, který ho mnohdy ani není schopen vstřebat. Při dnešní kamerové technice už je sice možné dělat opravdu kvalitní obrázky, ale ten způsob práce se radikálně změnil k horšímu. U natáčení dokumentárního filmu je třeba velkého soustředění a zdravého napětí, což se následně projeví v kvalitě natočeného materiálu, a to soustředění a napětí díky digitálním technologiím jaksi ochablo.“
