Kamera 1 aneb Velikosti záběrů
Abyste dobře chápali, v čem spočívá práce filmového kameramana, pak si zapamatujte jednu důležitou větu: kamera jsou oči diváka. To, jak kameraman vidí svět a jak je schopen to svou kamerou následně vyjádřit (natočit), je vlastně způsob a metoda, jakým by se měli na film dívat diváci. Kameraman musí znát mnoho věcí o optice, ale také chápat principy vnímání lidského oka a fungování lidského mozku. Zkrátka vědět, jak lidské oko obrazům rozumí, a jaké pocity v něm co vyvolává. Není to práce jednoduchá, ale zato fascinující a napínavá. Otevíráme Filmařské okénko Kamera.
Jistě všichni znáte pojem velikost záběru. Pokud je seřadíme od nejbližšího k tomu nejširšímu, pak jsou to VD (velký detail), D (detail), PD (polodetail), PC (polocelek), C (celek) a VC (velký celek). Víte ale, jak velikost záběru vnímá lidské oko? Jak ji chápe divák a proč se tyto velikosti musí ve filmu správně a vědomě volit, a také střídat?
Jednoduše řečeno, čím jsme objektu nebo herci blíže, tím více vstupujeme do hlavy a do těla, pod slupku, k pocitům. Čím jsme naopak dál, tím větší důraz klademe na prostředí, které postavu i nás (diváka) ovlivňuje a formuje. D a VD přitahuje pozornost diváka k emocím a vnitřním prožitkům hrdiny příběhu, také ale přitahuje pozornost k detailům, které mají hlubší význam pro pochopení příběhu nebo významně dotváří atmosféru. PD a PC jsou nejčastěji používány pro líčení interakce mezi postavami, k vyjádření vzájemného vztahu mezi postavami, např. je používáme k natáčení rozhovoru. Naopak C a VC nám postavu a příběh zasadí do kontextu a prostředí.
Porotce Pavel Berkovič doporučuje film Barton Fink: Režie bratři Coeni, kamera Roger Deakins (kameraman používá široké objektivy a řeší velikost záběrů vzdáleností od herců. Velkou roli ve filmu hraje prostředí!)
