Kamera 2 aneb Hloubka ostrosti
Pokud rádi fotíte, pak znáte pojem hloubka ostrosti. Vyjadřujete jím vzdálenost kamery od objektu nebo postavy, vytváříte jím ale i dojem hloubky prostoru. Zároveň jím ve filmu můžete vyprávět děj ve více plánech. Zaostření na objekty nebo postavy, ať už vzadu nebo v popředí, má především přitáhnout pozornost tam, kam potřebujete. Proto s takovými efekty neplýtvejte, vždy je používejte uvážlivě a šetrně. Například tehdy, pokud chcete přesměrovat divákovu pozornost k ději někde v zadním plánu.
Už jste ale někdy zkusili například zmást diváka tím, že ukazujete něco v popředí, ale to podstatné se odehrává v pozadí? Nebo třeba naopak? A ještě jinak: něco, co divák vidí a na co soustředí svou pozornost, se odehrává v obraze, ale něco jiného, nebo dokonce důležitějšího pro vyprávění, se odehrává například ve zvuku?
Pavel Berkovič doporučuje film Pravdivá Romance: režie Tony Scott, kamera: Jeffrey F. Kimball (kameraman zde používá dlouhých ohniskových objektivů, prostředí ve filmu nehraje takovou roli, víc si všímáme herců a akce). Doporučuje také filmy, kde za kamerou stál oceňovaný litevský kameraman Ramunas Greičius, například ty v režii Alice Nellis: Tajnosti, Ene bene, Výlet, nebo třeba filmovou pohádku Čert ví proč v režii Romana Vávry.
